Texty písniček
které jsem psal zhruba do roku 2017, ale občas si nějakou básničku napíšu i teď
2023
- Tak dlouho letěli vesmírem, z míst co jsou dneska jen mlhovinou,
- sbaleni do kapslí s vědomím, že všemu navzdory nevyhynou.
- Míjeli solární systémy, ledový obry i superzemě.
- Pak zase předlouhý úseky bez hvězd, kde prostor jen zeje temně.
- Dávno už věděli o Zemi, s kontinenty a oceánem,
- jestli tam jsou živí tvorové, tak ale raději nepřistanem.
Neandertálka
- Na hřbetech mamutů putujem po Zemi, s nejstarší kupeckou karavanou.
- Vozíme nástroje šperky koření, stepí kde severní vichry vanou.
- Vzpomínám a proud a hučení peřejí, ze všech stran běsnící přívaly vod.
- Pak jsem se probudil v jeskyni na seně, na ránách bylinky, na čele pot.
Podivná holka, z původních lidí, veliký oči, co ve tmě vidí.- Před věky vládli nad touhle krajinou, dnes je jich málo a brzo už vyhynou.
- Mnozí snad nevěří, že ještě žijou, z vody mě vytáhla obrovskou silou.
Ležel jsem na seně s touhletou bytostí, vlasy má dlouhý a rozcuchaný, najednou uslyšim troubení mamutů, k tomu smích kumpánů z karavany.- Země je široká a vítr přehluší jenom zpěv veselejch kupeckejch druhů,
- na hřbetě mamuta je se mnou stvoření, co patří k posledním, ze svýho druhu.
.
Kuiperův pás (2014)
- Vletěli do naší soustavy.
- Obdivují krásu Kuiperova pásu.
- Nejeví zájem o Zemi,
- s fanatiky a sankcemi,
-
a tak nemějte obavy.
- Nechtějí pozemský nemoci.
- Obdivují krásu Kuiperova pásu.
- Právě jsou teď někde u Pluta
- a Země zůstane netknuta,
- i s psychopaty u moci.
.
Nomád (2014)
- Jede nomád širou pouští, míjí duny, skály, houští.
- Radši než spoléhat na bohy, čte mapy z hvězdnatý oblohy.
- Jede nomád širou pouští, míjí duny, skály, houští.
- Míji trosky celejch měst, co sem kdysi spadly z hvězd.
- Jede nomád širou pouští, míjí duny, skály, houští.
- Lesklej jak šupiny makrely, v kůži má solární panely.
- Pak nad pouští zšeřelou, když se živly semelou,
- lesklou lící oči mhouří, před přicházející bouří.
.
Neandertálec (2016)
- Navzdory zákazu klonování lidí
- sdílí s náma tenhle svět a jako my ho vidí
- Od malička dobře věděl o čem je tu řeč
- veděl že je klonovanej neandertálec
- nikdy mu však nehrozily řětězy a klec
- Na vzdory zákazu klonování lidí
- sdílí s náma tenhle svět a podobně ho vidí
- Od malička vždycky toužil pochopit svůj lid
- zkoumat starý nálezy a nový objevit
- a pak se vydat do kopců, když potřeboval klid
- Na vzdory zákazu klonování lidí
- sdílí s náma tenhle svět, i když ho jinak vidí
.
Alka veklá
- Pro lodě je voda mělká,
- z druhý strany ostrý skály.
- S údivem jsme všichni stáli,
- žije tady Alka veklá.
.
Tajga
- Tak ses vydal napříč nekonečnou tajgou
- nemusíš se děsit, že tě tady najdou.
- Tak ses vydal napříč neprostupnou zemí,
- přežil utěk z gulagu takovejch moc není.
- Tak ses vydal na cestu širou jižní Sibiří.
- Po tvejch stopách ztracenejch těžko někdo zamíří.
- Po útěku z gulagu, nekonečný močály,
- nemusíš se obávat, že by tě tu hledali.
- A tak žiješ bez lidí, v lesích jižní Sibiře.
- Za ty roky samoty, sám ses změnil na zvíře.
- Oděnej jen do vousů, oblečení zteřelý.
- Jiní vězni z gulagů, tolik štěstí neměli.
.
Medusa (2011)
- Mysl je zatemněná, zbejvá v ní jenom zloba a žal.
- Meduso proměněná, nepoznal by Tě ten, kdo Tě dřív znal.
- Mysl je zatemněná, zbejvá v ní jenom smutek a žal.
-
Meduso proměněná, kdekdo by rád teď Tvou hlavu sťal.
- Rozmarní bozi, s osudem zachází,
- naděje mizí a Perseus přichází.
- Tak odhoď svůj luk a potlač svůj hněv,
- ať v tomhle souboji neteče krev.
- Tak potlač svůj hvěv, vždyť se to dá,
- ať tahle báje skončí jinak, než jak ji kdo zná.
.
Šamchat a Enkidu
- Temnou noci kamsi vedou,
- chrámovou nevěstku bledou.
- Co příjde to vůbec neví,
- až se netvor ze tmy zjeví.
- Čekali tam do svítání
- až druhou noc přišel za ní,
- Enkidu porostlý srstí
- přinesl jí vodu v hrsti.
- Potom to provází divoký řvaní,
- šest nocí za sebou a bez přestání.
- Šamchat a Enkidu dávaj to znát
- a lidi v Uruku nemůžou spát.
- Enkidu zvířecí náhle se mění,
- stává se člověkem, cesty zpět není.
- Neběhá se zvěří divokou plání,
- zvěř už mu nevěří, je k nepoznání.
.
Niké (2010)
- Na přilbě maličkou Niké, do bitvy pro štěstí máš.
- Jednou ji ve vrstvách najdou, snad drží nad tebou stráž.
- Na přilbě bronzová Niké, v bitvách tě vždycky chrání.
- Zbrocená sraženou krví, v bojišti za svítání.
- Na přilbě vítězná Niké, ztracená v hromadě těl.
- Snad její chráněnec přežil, snad odsud nezraněn šel.
- Na přilbě maličká Niké nemění výraz a tvář.
- Po čase strávenym v zemi, zas vidí sluneční zář.
.
Za kříž a nebo půlměsíc
- Za kříž a nebo půlměsícna opačnejch stranách polí.
- Za kříž a nebo půlměsíc, válka ale oba dva skolí.
- Žít v jinym století, mohli bejt přátelé
- a místo vraždění, třeba hrát v kapele.
- Teď stojej v souboji, chtějí se probodnout
- a není naděje nějak se dohodnout.
- Stojej tu v armádách, vůbec se neznají,
- v momentu zabití prvně se potkají.
- Úhlavní nepřítel, ten s kym se musíš rvát,
- snad v jiný dimenzi, nejlepší kamarád.
.
Boleslav Chrabrý
(2013, Inspirováno pověstí z knihy Arnošta Vašíčka Zkázy a zázraky)
- Turci táhnou na Polsko, to nevěstí nic dobrého,
- potřebujem radu krále Boleslava Chrabrého.
- A tak starej nekromant začal čarovat,
- jenže krále Boleslava nešlo přivolat.
- Turci táhnou na Polsko, to nevěstí nic dobrého,
- vydáme se do doby Boleslava Chrabrého!
- A tak dávnej mocnej mág začal čarovat,
- postavíme bránu v čase a kolem ní hrad.
- Turci táhnou na Polsko, to nevěstí nic dobrého,
- předveďte nás před krále Boleslava Chrabrého.
- Turci táhnou na Polsko, to nevěstí nic dobrého,
- nesu tedy vzkaz od krále Boleslava Chrabrého.
- .
Manta (asi 2008)
- Manta se vznáší, nad ruinami říše,
- kde mají rybky v ulitách skrýše.
- Oceán pohltil za krátkou dobu
- bohatství knihoven, i sídla snobů.
- Pak útes korálový pokryl trosky věží,
- a jenom manta to ví, kde zbytky města leží
.
Tisíce světůTisíce
- Tisíce světůTisíce světů máš kolem, vzdálenejch světelný roky.
- Stačí jen zaklonit hlavu, i na dně smradlavý stoky.
- Jestli k nim lidstvo kdy poletí, to ti dnes nikdo nepoví,
- možná tak za dvě tři století, teď vězíš v první světový.
- Tisíce světů máš kolem, vzdálenejch světelný roky.
- Válka tu zuří jak golem, běsní jak Fenri a Loki.
.
Mamuti nad bažinou
- Rodinka mamutů nad bažinou,
- snad projdou bezpečně, nezahynou.
- Moc toho nezdupou, neponičí,
- vždyť jsou to mamuti trpasličí.
- Někde v tajze nekonečný, někde v tajze nekonečný
- Rodinka mamutů nad bažinou,
- snad projdou bezpečně, nezahynou.
- Hlouběji do pustin, k úběžníku,
- daleko od zvuku vrtupníku.
- .
Kongamato
- Blodíš v těch močálech desítky dní
- a stále jsi nenašel to co jsi chtěl.
- Ve chvíli, kdy letí nad tebou stín,
- nejsi tak ve střehu jak bys bejt měl.
- Z dálky tě sledoval celej ten čas
- vyčkal si na chvíli co přišla teď,
- vřeští a škrábe jak krvavej ďas,
- hájí jen svůj vlastní ztracenej svět.
.
Inferno verde
(2011, Inspirováno knihou Kurupira - Zlověstné tajemství, od Jaroslava Mareše)
- Proti proudu Rio Negra, až do nitra pralesů.
- Když mě džungle nezahubí, diamanty přinesu.
- U zapovězený hory žádný kmeny nesídlí.
- Tohle místo patří duchům, v mlhách mají obydlí.
- Inferno verde, inferno verde
- Pod horou stolovou, kde vodopády hřmí,
- dvě křídla blanitý se mihly nad džunglí.
- Před lidma ukrytý po celá staletí,
- vyhlížíš marně jestli zase proletí.
- Pak posedlej myšlenkama nahoru se vyšplhat,
- hledal jsem tam cestu roky, nikdy jsem se nechtěl vzdát.
.
Bojovník v mohyle
- V rovinách pahorek po věky stojí,
- nikdo už nebádá, kde se tu vzal.
- V pahorku bojovník sedí ve zbroji,
- před věky jeho lid spát ho sem dal.
- V útrobách mohyly svírá měč od doby,
- kdy v bitvách o osud země se bil.
- Kdy svůj lid vyvedl ze spárů otroctví,
- dnes nikdo neví, že vůbec kdy žil.
- V útrobách mohyly svítání není,
- sluneční paprsky nepřijdou sem.
- V podobě krahujce letí nad zemí,
- když s novym rozbřeskem začíná den.
.
Pompeje (2012)
- Vyryl jsem tvůj profil do zdi v Pompejích,
- jenom pár dní před tim, než Vesuv prvně kých.
- Teď Vesuv popel chrlí a otřásá se Zem,
- tady jen cesta práší v tom horku za vozem.
- Vyryl jsem tvůj profil, do zdi v Pompejích,
- jenom pár dní před tim, než Vesuv prvně kých.
- Obloha je temná, divně nachová,
- zkáza díky níž se portrét zachová.
- .
Z nebe spadl kdosi
- Z nebe spadl kdosi, jeho koráb hoří,
- zbytky křídel klesaj do hlubokejch moří.
- Z nebe spadl kdosi, zděšeně se dívá,
- od lidí se liší, v lesích se ukrývá.
- Lidé si vypráví a mnozí se ho bojí,
- na cesty do lesů pečlivě se zbrojí.
- Nikdo z nich netuší, co vědomostí má,
- že skrytej v pralesích je nikdy nepředá.
- Z nebe spadl kdosi, v horách teď přežívá,
- kolem řek a jezer, občas vidět bývá.
- Kupec přišel do vsi, z tváře ošlehaný,
- svítěj žlutý oči, dnes už neschovaný
.
Kronikář
- Blátivá cesta, zvuk dřevěnejch kol,
- šedivý nebe a podzimní les.
- Na voze android, co plní úkol,
- vždyť čekal na to po tisíce let.
- Jen malá chyba v posunu časem,
- troubení mamutů namísto děl
- a tak viděl celý dějiny lidstva,
- přitom jen na Bílou horu jet měl.
- A tak Android kronikář sepsal lidský dějiny,
- od pravěku po barok pozoroval svět.
- Počká jen pár staletí, než bude moct vyprávět,
- co se všechno událo, za tu spoustu let.
- Blátivá cesta a vrzavý soukolí,
- šedivý nebe a podzimní les.
- Na voze android u Bílý hory,
- dívá se z povzdálí, vždyť je to dnes.
- .
Temponaut
(cca 2006)
- Myslel, že je pánem času, vládcem prostorů,
- myslel že má nejmocnější ze všech výtvorů.
- Poznal lidi z hlubin věků, historii psal.
- Na počátku dějin lidstva sám se bohem zval.
- Ztracenej temponaut chtěl se bohem stát.
- Ztracenej temponaut vrátil by se rád.
- Ztracenej temponaut, dějin tajemství.
- Uprostřed třetihor propad šílenství.
- V branách času propadl se a nemůže zpět.
- Domovem je provždy pro něj třetihorní svět.
- Marně zkouší potápět se do pralesních vod.
- Možná v dolech uhelnejch najdou jeho loď.
- Svítání nad nížinou, nad tvou budoucí otčinou.
- Mlhy pléd nad dálavou, nad eocénní Vltavou.
- Vše cos znal tak nastane za miliony let,
- až dlouhý doby ledový i horka změněj svět.
- místo božství osamění, zní Chronosuv hlas,
- konečně jsi pochopil, co znamená čas.
- Ztracenej temponaut, chtěl se bohem stát.
- Ztracenej temponaut vrátil by se rád.
- Ztracenej temponaut, dějin tajemství.
- Uprostřed třetihor propad šílenství.
.
Rusalka (2010)
- Listopad vplétá do vlasů sníh
Rusalce bledé, z vltavských tůní.
Pod Bílou horou neslyšíš smích,
vzduch sycen krví, namísto vůní. - Listopad vplétá do vlasů sníh
Rusalce bledé, tak jako padlým.
Žoldnéři prchaj bažinám vstříc,
kde vítr cloumá porostem zvadlým. - Vltava hučí pod peřejí,
v mrznoucích mlhách šeří se den.
Vojáci bloudí, chtějí se skrýt,
rákosí tiší, raněnejch sten. - Listopad vplétá do vlasů sníh
Rusalce bledé v ledových vodách.
V měsíčním světle bojiště spí,
jen vítr skučí, mrazivě bodá. - Rytíř tu leží, skončil mu boj.
Ona se zjeví, pak něco šeptá.
Jak léta plynou, rezaví zbroj,
kam tehdy zmizel, nikdo se neptá.
Černej rytíř (asi 2010)
- Černej rytíř, přízrak v bojích, objeví se nad zemí.
- Dokud lidstvo lačně zbrojí, nedočká se spasení.
- Slyší hukot ze všech válek, neví kam by se jen skryl,
- cejtí všechnu bolest světa, za to kým před věky byl.
- A tak se stále jenom ptá, kolik hrůzy před sebou má.
- Nad vypálenym hradištěm, nad řevem vřícím bojištěm.
- A tak se stále věčně ptá, kolik hrůzy před sebou má.
- V zákopech první světový, mu zápach chloru odpoví.
- A tak se stále jenom ptá, kolik hrůzy před sebou má.
- Nad pouští kolem Eufratu, nad každou zemí v rozvratu
- Pak po válkách ve vesmíru, nastal zas klid na Zemi.
- Zbylo totiž jen pár kmenů, na nesmírnym území.
- Nad místy co kdysi plenil, na pahorcích rozjímá.
- Než se lidsto zas rozmnoží, Černej rytíř pokoj má.
.
Teorban (asi 2008)
inspirováno knihami Henrika Syenkiewicze)
- Vřava je kolem, když děla už po týdny hřmí
- střelnej prach v pálence před bitvou zavoní
- za chvíli šavle se o sebe rozzvoní
- Ticho je kolem jen teorban do stepí zní.
- Obklady z pavučin přilož si na rány,
- z Tatarů zůstalo krmení pro vrány.
- Kde sou, kde sou, kamarádi z korouhve tvý?
- Dávno už zabití pod zemí spí.
- Kde sou, kde sou, kamarádi z korouhve tvý?
- Vzali si na žalov svědomí svý
- Ticho je kolem, jen motýl na stropě bdí.
- Kozáci usnuli pálenkou opilí,
- na polích zůstalo spálený obilí.
.
Bůh války
- Důmyslný jako nakažlivej virus,
- nejdřív malá sekta, snaží se však vyrůst.
- Jak plynuly roky, po světě se šíří
- a jméno boha války do statyní míří.
- Jak plynuly roky, všichni se mu klaní,
- zkázu šíří světem a k víře nutí zbraní.
- Lidstvo totiž v sobě nese fanatický vlohy,
- k zotročení vynalezne despotický bohy.
- Jak plynuly věky, vyznavači mizí
- jméno boha války je spoustě lidí cizí.
- Jak plynuly věky, vyznavačů není
- a jméno boha války upadlo v zapomnění.
- Jenže lidstvo v sobě nese fanatický vlohy,
- tak si zase vynalezne další nový bohy.